pád
[paːt], 2. j. [paːdu]
(2. j. pádu, 6. j. pádu, pádě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. (odkud; kam)
rychlý pohyb shora dolů způsobený vlastní vahou:
pád ze schodů / ze střechy / z kola
pád člověka do kolejiště
tragický pád letadla
Při pádu na lyžích utrpěl zranění.
Poryv větru zavinil pád stromu.
□ volný pád fyzika
rovnoměrně zrychlený pohyb volně puštěného tělesa způsobený gravitací
2.
konec vlády, politického režimu, státního útvaru, zánik, rozpad:
pád komunismu
pád monarchie
pád totalitního režimu
pád císaře Napoleona
Aféra vedla k pádu vlády.
3.
podlehnutí vojenskému útoku:
Pád Berlína v podstatě znamenal konec druhé světové války v Evropě.
14. července si Francie připomíná pád Bastily a začátek francouzské revoluce.
4.
silné zhoršení situace, postavení ap., úpadek, neúspěch:
pád ekonomiky
pád investiční banky
prudký pád životní úrovně
politický pád sociální demokracie
Zažil nejen úspěchy, ale i strmé pády.
5.
(prudké) snižování, snížení hodnoty, množství, pokles:
pád dolaru
pád cen ropy
pád akcií firmy
pád volebních preferencí strany
desetiprocentní pád výroby automobilů
6. lingvistika
gramatická kategorie vyjadřující vztah mezi jménem a jiným výrazem věty:
Čeština má sedm pádů.
Určete pád, číslo a rod u slov zvýrazněných ve výchozím textu.
□ čtvrtý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, co?“, vyjadřující zejména objekt zasažený dějem, výsledek děje, okolnost míry nebo času aj.
syn. akuzativ
□ druhý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, čeho?“, vyjadřující zejména přináležitost, původ, kvantifikaci aj.
syn. genitiv
□ pátý pád lingvistika
pád sloužící k oslovení adresáta nebo k volání na něj
syn. vokativ
□ první pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „kdo, co?“, vyjadřující zejména původce nebo nositele děje
syn. nominativ
□ sedmý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „kým, čím?“, vyjadřující zejména prostředek, nástroj, způsob provádění děje aj.
syn. instrumentál
□ šestý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „(o) kom, (o) čem?“, vyjadřující místní nebo časovou okolnost, objekt, o kterém se mluví, přemýšlí aj.
syn. lokál
□ třetí pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „komu, čemu?“, vyjadřující zejména příjemce, směřování děje, prospěch aj.
syn. dativ
□ (a) tím pádem spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen nebo větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek
◊ na každý pád
za jakýchkoliv okolností, v každém případě, zcela jistě, určitě
◊ na žádný pád
za žádných okolností, v žádném případě
◊ pýcha předchází pád
kdo je pyšný, příliš sebevědomý ap., toho čeká neúspěch, trest
◊ skloňovat něco ve všech pádech
hodně o něčem mluvit, psát, zdůrazňovat, propagovat něco
◊ volný pád něčeho
náhlý, rychlý pokles něčeho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[paːt], 2. j. [paːdu]
(2. j. pádu, 6. j. pádu, pádě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. (odkud; kam)
rychlý pohyb shora dolů způsobený vlastní vahou:
pád ze schodů / ze střechy / z kola
pád člověka do kolejiště
tragický pád letadla
Při pádu na lyžích utrpěl zranění.
Poryv větru zavinil pád stromu.
□ volný pád fyzika
rovnoměrně zrychlený pohyb volně puštěného tělesa způsobený gravitací
2.
konec vlády, politického režimu, státního útvaru, zánik, rozpad:
pád komunismu
pád monarchie
pád totalitního režimu
pád císaře Napoleona
Aféra vedla k pádu vlády.
3.
podlehnutí vojenskému útoku:
Pád Berlína v podstatě znamenal konec druhé světové války v Evropě.
14. července si Francie připomíná pád Bastily a začátek francouzské revoluce.
4.
silné zhoršení situace, postavení ap., úpadek, neúspěch:
pád ekonomiky
pád investiční banky
prudký pád životní úrovně
politický pád sociální demokracie
Zažil nejen úspěchy, ale i strmé pády.
5.
(prudké) snižování, snížení hodnoty, množství, pokles:
pád dolaru
pád cen ropy
pád akcií firmy
pád volebních preferencí strany
desetiprocentní pád výroby automobilů
6. lingvistika
gramatická kategorie vyjadřující vztah mezi jménem a jiným výrazem věty:
Čeština má sedm pádů.
Určete pád, číslo a rod u slov zvýrazněných ve výchozím textu.
□ čtvrtý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, co?“, vyjadřující zejména objekt zasažený dějem, výsledek děje, okolnost míry nebo času aj.
syn. akuzativ
□ druhý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, čeho?“, vyjadřující zejména přináležitost, původ, kvantifikaci aj.
syn. genitiv
□ pátý pád lingvistika
pád sloužící k oslovení adresáta nebo k volání na něj
syn. vokativ
□ první pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „kdo, co?“, vyjadřující zejména původce nebo nositele děje
syn. nominativ
□ sedmý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „kým, čím?“, vyjadřující zejména prostředek, nástroj, způsob provádění děje aj.
syn. instrumentál
□ šestý pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „(o) kom, (o) čem?“, vyjadřující místní nebo časovou okolnost, objekt, o kterém se mluví, přemýšlí aj.
syn. lokál
□ třetí pád lingvistika
pád s pádovou otázkou „komu, čemu?“, vyjadřující zejména příjemce, směřování děje, prospěch aj.
syn. dativ
□ (a) tím pádem spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen nebo větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek
◊ na každý pád
za jakýchkoliv okolností, v každém případě, zcela jistě, určitě
◊ na žádný pád
za žádných okolností, v žádném případě
◊ pýcha předchází pád
kdo je pyšný, příliš sebevědomý ap., toho čeká neúspěch, trest
◊ skloňovat něco ve všech pádech
hodně o něčem mluvit, psát, zdůrazňovat, propagovat něco
◊ volný pád něčeho
náhlý, rychlý pokles něčeho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)